Skip to main content

Detail dokumentu

[Loading...]
0 hodnocení čtenářů

Obsah

Seznam literatury

Obsah: Každá doba má své hrdiny, své osobnosti. V našem seriálu se vám postupně pokusíme přiblížit několik velkých Čechu tohoto století - vždy v okamžicích jejich vrcholných činů. "To odpoledne jsem byl na zasedání vědecké rady filozofické fakulty, " vzpomíná profesor Vladimír Kašík. "Najednou přiběhla úřednice z děkanátu, že se na Václavském náměstí upálil nějaký náš posluchač. Už ten termín - upálil se člověk - byl šokující. Do té doby jsme takovou oběť znali jenom ze snímku hořícího buddhistického mnicha v jižním Vietnamu. Mohl to být někdo z mých studentů. Letěl jsem do své pracovny, abych se podíval na jejich seznam. Když jsem se vrátil, už znali jeho jméno - Jan Palach. To byl druhý šok. Od něho jsem to nečekal. " Ve středu 21. srpna 1968 budila ráno paní Palachová syna naléhavým voláním: Jeníku, vstávej! A pak mu řekla, co slyšela od sousedky: Obsazují nás Rusové. Ten rachot, co doléhá až k nám, je od jejich tanků. Dvacetiletý vysokoškolák chtěl okamžitě odjet do Prahy, ale matka nesouhlasila. Jeník ji nakonec s těžkým srdcem poslechl. Ale souhlasil podivnou větou: Dobře, maminko, teď nepojedu. Jenda byl pravdomluvný chlapec. Ano, neodjel hned, zmizel až později. Hodně času strávil debatami se sovětskými vojáky přímo ve Všetatech. Jan Palach chodil v Praze dva roky na Vysokou školu ekonomickou. Původně mířil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, ale nepřijali ho, protože měli nadbytek uchazečů. Zkusil tam tedy přejít po druhém ročníku. To se mu podařilo. V září 1968 tedy začal studovat dějepis a politickou ekonomii, rovnou druhý ročník. Zájem o historii probudil u Jana jeho otec, který mu vyprávěl o různých význačných českých panovnících a politicích. Chlapec proto přečetl snad všechny knihy Aloise Jiráska, které beletristicky líčí české dějiny. Nejvíc si zamiloval Jana Husa a Jana Žižku. Už na základní škole proslul tím, že kladl učitelům "nepříjemné, bezelstné a otevřené otázky", prostě se chtěl dopídit pravdy. Některým učitelům proto dlouho trvalo, než si na jeho způsob jednání zvykli. Snad měl pravdu jeden profesor z gymnázia, když Jana Palacha charakterizoval jako mladíka podvědomě náboženského". Jeho vysokoškolský učitel Vladimír Kašík ho viděl jako chlapce, který se trochu naivním způsobem snaží dobrat pravdy. Také jeho vztah k dívkám byl zvláštní. Chodil s dávnou přítelkyní z dětství Helenkou Zahradníkovou, ale nikomu o tom nevykládal. Na plénu UV KSČ v listopadu se první tajemník Alexandr Dubček zmínil o "protisocialistických silách", což Palacha podle svědectví kolegů velice zklamalo. Studenti odpověděli vyhlášením stávky na vysokých školách. V neděli 17. listopadu obsadili fakulty - požadovali naplňování Akčního programu, svobodu projevu a odmítli kabinetní politiku KSČ. Když stávka pohasínala, aniž by čehokoliv dosáhla, všechny zachvátila bezmocnost. "Jan se prý právě během listopadu seznámil s několika kolegy, s nimiž si dobře rozuměl, " tvrdí Jiří Lederer, autor Palachova životopisu. "Po těchto analýzách došli k závěru, že pouze velkým činem je možno, a tudíž je i třeba, vyburcovat unavenou a stále na duchu klesající veřejnost. Ovšem tohle sdělení je pouhou spekulací, nikdo mi nemohl dodat a. ni sebemenší náznak, který by podobnou příhodu dokazoval. Ale Janovi kolegové na základě různých pozorování k této domněnce došli. " Nicméně on sám na sobě nenechával nic znát. Složil všechny zkoušky, dokonce v předstihu, vyměnil si s Helenkou vánoční dárky a prožil svátky s maminkou ve Všetátech. Po Novém roce se vrátil do Prahy, byl na semináři profesora Kašíka, sešel se s Helenkou - plánovali manželství, ve středu odpoledne se s maminkou účastnil pohřbu strýce v nedaleké Libiši. Až na počátku posledního týdne zpozorovali někteří nejbližší v Janově chování změnu. V pondělí dopoledne se naposled krátce viděl s Helenkou byl prý velice zasmušilý. Odpoledne seděl s kolegou v hospodě U Křižovníků se sklenkou džusu - a mlčel. Teta Kapková si později uvědomila, že cestou zpátky z pohřbu i večer doma byl nezvykle tichý - jakoby pohroužen do sebe. Druhý den časně ráno odjížděl Jan do Prahy. S maminkou se rozloučil, jako by se měl v pátek normálně vrátit. Jenom se sháněl po dopisním papíru. Když přijel do koleje na Spořilově, pět ostatních mládenců v pokoji ještě spalo: Sedl si do postele a na listy v sešitu psal, škrtal, přepisoval. . . Konečné znění svého poselství vytrhl a vložil do tří obálek: Svazu spisovatelů, studentskému vůdci Luboši Holečkovi a kamarádu Ladislavu Žižkovi z koleje na Jarově. Podepsal se jako Pochodeň číslo 1. Spolubydlící byli poslední známí, s nimiž Palach mluvil. Další jeho kroky lze pouze rekonstruovat. Student odjel do centra Prahy a do schránky na hlavní poště vhodil dopisy. Teď už nemohl zpátky. Zřejmě šel ještě na oběd do menzy Jednota v Opletalově ulici. A pak si koupil nádobu a do ní benzin. Zamířil na Václavské náměstí. U kašny pod Národním muzeem, která byla bez vody, svlékl kabát, polil se benzinem a zapálil. Bylo asi půl třetí odpoledne. Hořící lidská postava se rozběhla napravo dolů k Domu potravin. Dispečer dopravního podniku právě vyšel z výhybkářské budky: "A najednou mě něco upoutalo. Viděl jsem plamen, myslel jsem si, že šnad hoří auto, ale pak vidím, že to běží člověk. . . A jak běží, slyším, jak volá: Hoďte na mne kabát!" Lidi, kteří k němu přiběhli, vybízel: "Přečtěte si dopis!" - "Kde?" - "V tašce. Tam u muzea!" Záchranka odvezla mladíka na oddělení popálenin kliniky plastické chirurgie, která sídlila nedaleko v Legerově ulici. Všem opakoval: "Nejsem sebevrah!" A vysvětloval, že se polil benzinem a zapálil na protest proti nesvobodě slova a tisku. "Říkejte to všem! Život mám rád!" Na klinice ho přijali ve 14. 45 hodin. Lékaři konstatovali; že pacient má popáleniny třetího stupně na 80 procentech těla. S takovým rozsahem poškození si medicína neumí poradit, takto popálený člověk obvykle umírá. Nebývalý čin nejvíc rozjitřil mladé lidi, kteří pociťovali ústup od politiky Pražského jara stejně trpce jako "Pochodeň číslo 1". Tlak na nejvyšší představitele narůstal - ti se před činem Jana Palacha také skláněli, ale ani se nepokusili změnit politický kurs. Zprávy o Palachovi obletěly celý svět. Podruhé během půl roku se Československo ocitlo ve středu pozornosti. Všichni sledovali Palachův boj o život. V neděli mu podlehl. Tato smrt lidi rozdělila. Konzervativci vedení Vilémem Novým hovořili o zneužití mladého muže pravičáky. Prý mu namluvili, že se jen polije zvláštní kapalinou, která vyvolává "studený oheň", v němž se neumírá. Zastánci reforem a ryzí demokraté v tom spatřovali oběť nejvyšší. Jan velice miloval svou matku, byl k ní neobyčejně pozorný. Přesto svou pochodní ukázal, že pro něho existuje ještě nějaká vyšší povinnost - povinnost vůči celému národu. V dalších dvaceti letech komunistické diktatury vedly vzpomínky na Palachův čin k mnoha protestům. A právě obrovské demonstrace ve středu Prahy v lednu 1989, pro něž se vžil název palachiáda, ukázaly sílu slabých, kteří bojovali za pravdu a svobodu, a slabost mocných, jejichž dny se blížily ke konci. Poslední dopis Jana Palacha Vzhledem k tomu, že se naše národy octly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni dát se pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jedničku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury zákaz rozšiřování "Zpráv" (časopis okupačních vojsk - pozn. autora) Jestliže nebudou naše požadavky splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969 a nevystoupí-li Lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1 P. S. : Vzpomeňte na srpen: V mezinárodní politice se uvolnil pro~tor pro ČSSR, využijme jej.

Diskuze

[Loading...]
Žádné příspěvky
Pro přidávání komentářů se prosím přihlašte.